Sv. Jan Bosco se narodil 16. srpna 1815 v Becchi v rodině chudých rolníků. Jako kněz se věnoval opuštěným dětem z rozvrácených rodin a dělnické mládeži. Založil Oratoř svatého Františka Saleského, kde byl domov pro učně, škola a hlavně rodinná pohoda. Aby jeho dílo mohlo pokračovat, založil řeholní společnost salesiánů. Zemřel 31. ledna 1888 v Turíně, za svatého byl prohlášen v roce 1934.

Počátek salesiánského díla
Za počátek salesiánského díla lze označit 8. prosinec roku 1841. Tehdy se Jan Bosco v severoitalském městě Turíně ujal šestnáctiletého chlapce Bartolomea, kterého kostelník vyhnal z kostela. Oslovil ho, projevil o něj zájem a pozval na příští neděli na katechismus. V neděli přišel Bartolomeo s osmi kamarády. Během několika let se kolem Dona Boska shromáždilo přes pět set chlapců, kteří u něj našli chybějící domov, zameškané vzdělání, prostor pro hru a zábavu, i prostředí, kde mohli rozvinout svůj život z víry. Setkání s Bartolomeem bylo semínkem, ze kterého vyrostlo celosvětové hnutí ve prospěch mládeže. Salesiáni dnes působí ve 122 zemích. Snaží se naplňovat záměr svého zakladatele – pomoci mladým lidem dobře nasměrovat svůj život.

Preventivní výchovný systém

Don Bosco prožíval s mládeží ve své oratoři zvláštní styl výchovy, který on sám nazýval preventivní systém. Tento způsob jednání s mládeží a styl duchovního života je základním pilířem práce salesiánů Dona Boska. K charakteristickým vlastnostem preventivního výchovného systému patří:

1. Rodinnost
Žít s mládeží tak, že vzniká prostředí bezpečí, v němž se mladí lidé cítí přijímáni a prožívají, že jsou doma.

2. Asistence
Aktivní přítomnost mezi mladými. Navazovat osobní vztahy, naslouchat jim, pokud je třeba vést, povzbuzovat společnou zábavu. Dospělý je partnerem a průvodcem ve výchově. Asistence vyžaduje láskyplné jednání s úctou k individualitě mladé ho člověka.

3. Láska vychovatele se projevuje ve třech směrech:

• Rozum: Tato zásada nás zavazuje k tomu, abychom jednali podle osvědčených norem pedagogiky a pastorace.
• Laskavost: Mladí lidé musí cítit, že je máme rádi a že to s nimi myslíme dobře. To platí i pro situace, kdy musí být stanoveny hranice. Laskavost znamená projevovat pozornost a náklonnost a současně vyžadovat dodržování pravidel.
• Náboženská výchova: Zaměření na to, aby v nás mladí lidé nacházeli přátele, na něž se mohou obrátit s otázkami po smyslu života. Nabízet prostor a čas pro rozjímání, modlitbu a bohoslužby.

4. Veselost a optimismus
K naší pedagogice patří příjemné a radostné sdílení. Proto se vytvářejí atraktivní nabídky společného trávení volného času: výlety, zájezdy, hry, sport, hudba, divadlo, ale i práce.

5. Pohostinnost
Všichni spolupracovníci se starají o to, aby u nás panovala přívětivá atmosféra. Naše prostory a hřiště mají být místy, v nichž mladí rozvíjejí svou tvořivost a vlastní aktivitu, radostně a spontánní se setkávají, a tím se učí chápat a utvářet svůj život.