Putovní tábor starších ministratnů

Vyvěšeno: 13. 8. 2017 v 23:38
Card image cap

Náš puťák začal v neděli v předvečer v malém sále, kde jsme ho zahájili společnou večeří. Následně nato jsme si řekli informace o dalším postupu a rozdali jídlo se stany.

Ráno jsme vyrazili autobusem do Francovy Lhoty, kde jsme se zašli podívat do muzea kardinála Trochty a následně nato jsme si dali nejprve mši svatou a posléze i “oběd”. Po něm jsme vyrazili na 10 km dlouhou procházku ke krásné Střelenské kapli, kde jsme také přespali. Ráno jsme se probudili a už na nás čekala, jako každé ráno, mše svatá. Po ní jsme po skupinkách posnídali, opět jako každé ráno, müsli a čínské polévky. Po vydatné snídani jsme se vydali na další část našeho putování, ale tentokrát ke kapli u Březové, kde jsme si, teda jen naše skupinka, dali opravdu vydatnou večeři – těstoviny penta formaggi (pracovní název) vytvořené z dvou porcí těstovin guattro formaggi a 200 g eidamu na každého, takže večeře to byla opravdu vydatná. Ráno jsme se probudili a po zopakování rituálu jsme se vydali na cestu až na rozcestník “Pod Hrachovým”, ale nedalo se tam spat a tak jsme museli jít zhruba 20 minut po cestě až jsme narazili na louku, kde jsme se přichystali na noc. Vloudila se malá chybička.V okruhu 1 km nebyla žádná studánka. Po podrobném prozkoumání mapy jsme našli nějaké stavení, a tak jsme se tam vydali. Cca po 2 km jsme našli zámek a nad hlavním vchodem bylo napsáno lesy SK. Dali nám vodu a navíc, protože byli tak laskaví, nás odvezli autem. Některé z nás hodili na korbu auta (ve skutečnosti nás odvezli, aby jsme jim nezasmradili les, a aby nás nezastřelili). Opět jsme se vyspali do růžova a po naší raní rutině jsme se vydali směr Žitková. Po strastiplné 15 km cestě jsme dorazili k místní přehradě, kde jsme také přespali, koupali se a šli na kofolu. Ačkoliv přehrada byla na soukromém pozemku, majitelé nás přivítali jako staré známé a poprosili nás o zapsání se do kroniky.
Po noci plné narvaných stanů následovala rutina a další pokračování našeho puťáku bylo směrem na Velký Lopeník, kde se tyčila krásná rozhledna. Z ní jsme vzdávali (někteří) hold Slovácku pěním lidových písní. Po uvaření večeře zároveň v Česku i na Slovensku jsme šli ulehnout do našich spacáků. Po deseti minutách jsme rychle odlehli díky rozkapávajícímu se dešti a přemístili se do rozhledny. Opět následovala ranní rutina a zároveň s tím i poslední den našeho puťáku. A tak jsme se vydali plni elánu směrem do Květné, kde jsme si dali oběd a bez batohů a tří členů výpravy jsme se vydali na poslední vrchol našeho puťáku – Velkou Javořinu. Tu jsme zdolali a dokonce i jeden si ji ve finiši vyběhl sprintem a tak za odměnu píše tenhle článek, a posléze, také za odměnu, jsme si dali všichni společně osvěžující kofolu. No a pak jsme to slezli, počkali na autobus a jeli domů. A to je tak asi všechno. 🙂

Jirka Sousedík

86 queries in 1,986 seconds. From 52.91.221.160