I když nás autobus dovezl do Zlámance, po pár krocích jsme prolezli skříní a ocitli se v kouzelné Narnii.

V táboře jsme se nestihli ani rozkoukat, ani ubytovat a přišla na nás „narnijská policie“ od ledové královny – no byla dost hustá. Nejenže nám nastolila pravidla, ale v našem táboře hlavně pátrala po lidech a chtěli nás hned vyhodit. My se však maskovali, jako a tak nás nechali v táboře. I zlá královna nás přišla zkontrolovat, ale my byli dobře maskováni, tak musela zase odejít.

Pomocí kouzla odvedla královna vedoucí Steph, která prozradila, že jsme dcery Eviny a my museli uprchnout do Aslanova tábora – mapa nám naštěstí odhalila kudy jít. Tam jsme potkali Aslanova posla a ten nám předal zprávu od Aslana. Díky ní jsme našli předměty důležité pro zlomení královniny moci. Už zbývalo jen sebrat odvahu a využít trénování na závěrečnou bitvu, mapa už byla skoro odkrytá a poslední díly nám odhalily místo bitvy. Museli jsme porazit a odehnat její stráž a královna byla poražena a zlo bylo zlomeno.

Ve jménu Aslana jsme bojovali celých deset dní z plných sil, s odvahou a vírou. Tak jsme to dokázali a Narnie byla opět svobodná a my se mohli vrátit do svých domovů. I když jsme Narnii opouštěli se smutkem, nezapomene na prožitá dobrodružství a na nová přátelství.