Z východní Moravy jsme putovali na východní Slovensko.

Ve čtvrtek ráno se vydala dvoučlenná výprava hájit české barvy na území východního Slovenska do Košic a revanšovat podzimní návštěvu přednoviců u nás ve Zlíně. Celý den jsme prožili prakticky cestovatelsky (od osmi do páté hodiny odpolední), až jsme se dostali na vlakové nádraží v Košicích, kde nás čekal ředitel místní komunity o. Palo a vzal nás do komunity na tzv. Kalvárii. Je to kopeček s kostelem, přilehlou farou a hřištěm, které bylo ještě v roce 1945 za městem. Od té doby se město rozrostlo a dnes není Kalvárie tím posledním bodem. Kalvárii vybudovali jezuité, kteří odsud byli vykázáni. Za komunistů a po sametové revoluci to bylo jediné místo, kde přebývali salesiáni v Košicích. Ubytovali jsme se a prohlédli si celý areál fary, zahrady, hřiště i kostel. Obnovili jsme kontakty s přednovici – Danem a Nikolajem a celou komunitou.

V pátek dopoledne nás o. Palo pozval na historicko-kulurní pěší pouť po centru Košic. Navštívili jsme Miklušovskou věznici, ve které se nachází stálá expozice historie města i tohoto domu. Dále pak dóm svaté Alžběty, odkud byl z věže pěkný výhled na celé Košice. Bohužel lehce mrholilo a tak jsme viděli pouze nejbližší okolí. Nicméně katedrála je to nádherná. Celé náměstí i významné památky v Košicích byly krásně opravené, protože Košice byly v roce 2016 evropským městem kultury.

Na odpoledne si nás vzal pod křídla o. Dušan a provedl nás dalšími dvěma salesiánskými díly, které v Košicích postupně v letech 2007 „Luník IX“ a v roce 2008 „Tri hôrky“ vznikla novou oblastí práce a postupným oddělením od komunity na Kalvárii. Salesiánský dům na Troch hôrkách žije hlavně volnou oratoří a dalšími volno časovými aktivitami odpoledne, kdy do něj docházejí děti z přilehlé základní školy. Ve středisku bylo doopravdy velmi živo. Není nad to se po vyučování trochu vyřádit. I přesto, že se jedná o stísněné místo dané charakterem pozemku. Nachází se zde tři hřiště na populární hokejbal a komplex domu komunity, střediska, větší kaple a tělocvičny.

Salesiánský dům na Luníku IX. to je úplně jiné kafe. Příjezdová cesta je oproti zbytku města trochu rozbitá, celý dům je oplocen a okna jsou zamřížovaná jemným pletivem, aby se nedala rozbít. Zde nebylo tak živo ve středisku, kde rovněž probíhají kroužky, stretka, modlitby a bohoslužby, ale venku. Z přilehlých paneláků hrála hlasitá romská hudba, mnohé děti, ale vlastně i dospělí, se na ulici jen tak potulovali a čekali, co ten den přinese. Místní salesiáni a dobrovolníci zde mají nekonečné pole působnosti, ve kterém je nesmírně důležité správně zvolit aktivity a cílové skupiny, kterým se věnují. Pokud by totiž chtěli zasáhnout určitou měrou všechny obyvatele sídliště, muselo by jich být přítomno alespoň desetkrát více. Takto postupně pomáhají malým skupinkám, které se chtějí zapojit a jsou ochotny alespoň trochu přijmout základní pravidla v salesiánském výchovném programu. Zde se k nám připojili také novicové – Michal, Voloďa a Petr a formační komunita – o. Petr, o. Petr a o. Dan, který působil též u nás ve Zlíně.

Po takto vyčerpávajícím a objevném dnu jsme po společné mši svaté měli možnost shlédnout divadlo „Svätý komediant“. Připravili ho a nacvičili přednovicové s místními mladými a zahráli v rámci místní páteční večerní kavárny.

V sobotu jsme se vrhli na společnou práci. S o. Radkem jsme uklízeli věž od holubinců nastřádaných za léta, ostatní se věnovali dláždění okolo Kříže před kostelem, odvozu materiálu nebo zasekávání kabelu v garáži. Do práce jsme se pustili natolik, že jsme si vůbec nevšimli, že už je čas na oběd. Navíc jsme za práci vzali v opravdu vysokém standardu a do oběda ji nestihli. Tak i po obědě jsme se na ni vrhli. K večeru nás čekal mezinárodní růženec. Začali jsme slovensky, pokračovali česky, italsky, ukrajinsky, abychom společně slovensky zakončili. Večer si pro nás přednovicové připravili zábavně/poznávací soutěže, kde mezi soutěžemi představili přednoviciát a noviciát. Celý večerní program byl zakončen velmi podobně, jako zlínské nealkopátky a to tanečním Just Dance! V sobotní večer jsme se spojili ještě online s Karlem, který byl v tu dobu na setkání salesiánů koadjutorů nedaleko u Plzně.

V neděli jsme se zúčastnili klasického farního programu, který sestával z přípravy ministrantů přede mší, mši svatou s místním farním společenstvím, kavárnu po mši, a poté už jen balení, poděkování, rychlejší oběd a odjezd zpátky do české republiky, neboť po devatenácté hodině nám začínala duchovní cvičení.

Dominik Honěk