(ANS – Řím) – Exkluzivní rozhovor s osvobozeným salesiánem P. Tomem Uzhunnalilem, který byl 18 měsíců držený v zajetí. Otázky pokládá otec Harris Pakkam, SDB.

Jak jsi prožil 18 měsíců v zajetí a jak s tebou únosci zacházeli?

Bylo to opravdu dlouhé čekání a nevěděl jsem, co jiného dělat, než se modlit. Nohy a ruce jsem měl spoutané jen pár dní.

Modlil jsem se, jak jen to bylo možné a na všechny možné úmysly. Čas jsem trávil tak, že jsem spal, modlil se, přemýšlel o své výuce techniky a v hlavě si dělal přípravy… Večer jsem usínal. Každý den probíhal takto a já jsem neměl žádné spojení s okolním světem, ani jsem nevěděl, kde jsem.

Moji únosci mi neubližovali ani mě nemučili. Dávali mi najíst třikrát denně a jednou se mě vyptávali na podrobnosti o mém životě, o mé rodině, o místech, která jsem navštívil, o lidech, které znám… Byl jsem jejich vězněm, celý den jsem seděl na zemi na molitanovém polštáři a když jsem byl unavený, tak jsem spal nebo jsem si alespoň lehl a tak probíhaly moje dny.

Co jsi prožíval, když ses dozvěděl o smrti řeholních sester a dalších osob při útoku na Aden?

Byl to pátek 4. března 2016. Po ranní adoraci a svátostném požehnání pro pět sester jsem se nasnídal. Potom jsem se vrátil do kaple na osobní modlitbu. Kolem třičtvrtě na devět jsem vycházel z domu sester a uslyšel jsem výstřel z pistole a vzápětí mi útočníci znehybnili ruce. Řekl jsem, že jsem Ind. Posadil mě na židli u bezpečnostní místnosti, která je v blízkosti hlavního vchodu do institutu. Sestry už byly na svém pracovišti mezi seniory. Velitel útočníků tam zamířil a vrátil se s dvěma sestrami; pak tam šel znovu a vrátil se s dalšími dvěma sestrami, které nechal u hlavní brány. Pak šel ještě hledat pátou sestru, ale nepodařilo se mu ji najít. Tak se vrátil k hlavní bráně, kde nechal dvě sestry, odvedl je z mého dohledu a zastřelil je; vrátil se pro další dvě, které byly blízko mě, a také je zastřelil. Tohle všechno se stalo v areálu institutu. Já jsem jen prosil Boha, aby sestry milosrdně přijal a aby se smiloval nad útočníky. Neplakal jsem a ani jsem se nebál smrti.
Potom mě naložil do kufru auta, které zaparkoval před institutem a zabouchl. Vešel do kaple, vzal tam ciborium s Nejsvětější svátostí a hodil ho do auta, kde jsem byl zavřený. Pak mě odvezl pryč.

Cítil jsem velkou hrůzu. Prosil jsem Boha, aby byl milosrdný k sestrám a k dalším obětem a aby odpustil vrahům. Prosil jsem Ho, aby mi dal milost a sílu přijmout Jeho vůli a zůstat Mu věrný, abych zůstal na cestě, kterou pro mě na tého Zemi vyvolil.

Jak ti život z modlitby a salesiánské charisma pomáhaly ve vězení?

Většinu času, kdy jsem byl vzhůru, ve dne i v noci jsem se věnoval modlitbě. Začínal jsem den Andělem Páně, pak jsem se modlil Otčenáš a Zdrávas za každou zavražděnou sestru a pak jsem pokračoval v modlitbách za naši provincii, za salesiánskou kongregaci, za farnost, za rodinu, snažil jsem se vzpomenout si na co nejvíce lidí a úmyslů a za ty jsem se modlil. Modlil jsem se i za mé únosce, prosil jsem Pána o jejich smíření a obrácení. Neměl jsem u sebe hostie a víno, neměl jsem misál ani lekcionář, ale v duchu jsem sloužil mši každý den. Obětoval jsem ji Pánu každý den, vzpomínal jsem na úryvky ze Starého i Nového zákona, které jsem si pamatoval, na podobenství, zázraky a příběhy z Ježíšova života a rozjímal jsem nad nimi. Modlil jsem se také za zemřelé spolubratry, za mé příbuzné, za farníky a všechny osoby, které jsem znal. Znovu jsem se modlil na mnoho úmyslů. Modlil jsem se i za to, abych byl osvobozen, pokud je to Pánova vůle. Často jsem se modlil také růženec. Někdy to ale nešlo, protože kolem mě mluvili arabsky a já jsem se ve své mysli nedokázal soustředit.

Jak vznikala videa s tvými vzkazy?

To bylo všechno v jejich režii. Řekli mi předem, že budou se mnou natáčet video, aby získali za mě výkupné a já jsem nemohl dělat nic jiného, než je poslechnout. Křičeli a schválně dělali výhružné rány, jako by mě bili, ale nijak mi neublížili. Doufali, že tato videa povedou k rychlému zaplacení výkupného.

Jak se cítíš teď, když jsi osvobozen?

Pán učinil velký zázrak a daroval mi další život. Jestliže mě zachránil, znamená to, že má se mnou ještě nějaké plány a chce, abych pro Něj žil a byl jeho svědkem. Chtěl bych poděkovat všemohoucímu Bohu, církevním autoritám v Indii a ve Vatikánu, celé salesiánské kongregaci, mé rodině a každému člověku, který se modlil za mé osvobození. Všem těm modlitbám vděčím za to, že byl můj život ušetřen.

Jaké bylo setkání se Svatým otcem?

To je další milost, kterou jsem dostal díky svému věznění. Hluboce jsem se před ním rozplakal, vyprávěl jsem mu, co jsem zažil. Byl tak empatický, soucitný a starostlivý, dvakrát mi dokonce políbil ruce. Nikdy bych nečekal, že něco takového můžu zažít, dostal jsem nový život a požádal jsem Svatého otce, aby poděkoval za modlitby celému světu.

Jaké jsou tvé další plány? Vrátíš se hned do Indie?

Teď jsem ještě fyzicky dost slabý, ale díky lékům a jídlu se začínám cítit lépe. Čeká mě několik dalších zdravotních vyšetření a doufám, že brzy budu v pořádku. Když jsem byl v Adenu, vážil jsem 82 kg, po mém osvobození mě zvážili a měl jsem 55 kg. Dostávám se postupně do formy. Jsem si jist, že to bude dobré, protože Boží milost a modlitby mnoha lidí mi pomáhají.

Do budoucnosti nemám žádné plány, jen konat Boží vůli skrze rozhodnutí mých představených v salesiánské kongregaci. Určitě bych se rád vrátil do Indie a poděkoval všem, rád bych se setkal se svými lidmi, ale musím počkat, až lékaři potvrdí, že mohu cestovat. Může to ještě nějakou dobu trvat, ale já umím čekat.

Převzato ze salesiánské informační agentury ANS, překlad: Anežka Hesová

Související články:

Unesený salesián P. Tom se objevil na videu

Žádné zprávy o uneseném salesiánovi z Jemenu

Tom Uzhunnalil je na svobodě