Na Velký pátek jsme prožívali Kristovo utrpení, bolestnou smrt na kříži.

Křížová cesta v přírodě

Mládež prožívala křížovou cestu v přírodě, v okolí Mladcovské skalky.

Křížová cesta v kostele

Farníci se setkali v kostele na křížové cestě, kterou doprovázely obrazy z filmu Umučení Krista.

Velkopáteční obřady

V 15 hodin jsme se všichni sešli na velkopátečních obřadech. Nemysleli jsme na tyto události jenom se smutkem, protože skrze svou krev, prolitou na kříži, nás Kristus smířil se svým Otcem.

Obřady začaly v naprostém tichu. V něm jsme si uvědomili, že Pán Ježíš prožívá své utrpení pro hříchy celého světa – tedy za každého z nás. Litovali jsme toho, že jsme k tomuto utrpení dali svůj díl. Proto přisluhující leželi tváří k zemi. Byla to chvíle pokorného ticha. Protože Kristus za nás tento den prolil svou krev, slavila liturgie v červené barvě.

V prvním čtení jsme se přenesli do doby kolem roku 550 před Kristem, kdy Prorok píše o nelidském utrpení člověka, kterého nazývá – služebník Boží. Jeho předpověď se naplnila na Kalvárii ve vítězném utrpení Krista. Po promluvě P. Zdenka nám církev dala vzor modlitby skrze starobylé přímluvy, které pocházejí z liturgie prvotní církve.

Kříž je pro nás znamením spásy. Na něm zvítězil Kristus nad hříchem a vysvobodil nás z jeho nadvlády a moci. Proto se kříž přinášel slavnostním způsobem. Kněz nám připomměl: „Hle kříž, na kterém umřel Spasitel světa.“ Na tuto výzvu jsme odpověděli slovy: „Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.“ Kříž nejdříve uctili kněží a přisluhující, potom jsme se připojili i my ostatní.

Ani na Velký pátek, kdy se neslouží mše svatá, nám nebylo odepřeno Tělo Kristovo.

Po skončení obřadů jsme mohli navštěvovat Boží hrob, a to přes celou noc a na Bílou sobotu až do 15 hodin. V těchto chvílích ztišení jsme přemýšleli o Kristově utrpení, které nám všem přineslo spásu.