Tábor starších ministrantů ve Vysokých Tatrách

Vyvěšeno: 8. 8. 2019 v 07:11
Card image cap

Sešli jsme se v neděli 28.7.odpoledne u kostela PMK a první den jsme strávili u salesiánů, kde jsme se pomocí krátkých videí dozvěděli, co to obnáší stát se rok misionářem, zahráli jsme fotbal a dali si menší grilovačku.

Další den ráno jsme vyrazili směr autobusové nádraží a po přestupu v Olomouci na vlak, jsme mohli už pomalu vyhlížet Poprad

. Po několikahodinové cestě nás na nádraží v Popradu přivítal novic Jakub Honěk, který nám hned představil dům novinciátu v Popradu, kde jsme bydleli. Po dlouhé cestě jsme byli unavení a hladoví, takže jsme si velmi rádi dali večeři, chvíli jsme si zakopali do balonu, měli mši svatou a šli brzy spát.

Následující den nás totiž čekal první výšlap na Královu Holu. Tato hora leží v Nízkých Tatrách a když je dobré počasí, tak je z ní krásný výhled na Vysoké Tatry. My jsme měli tu smůlu, že dobré počasí úplně nebylo, tak jsme toho na vrcholu moc neviděli, ale byli jsme vděčni aspoň za to, že nezačalo pršet a mohli jsme si tedy prožít mši svatou v přírodě.

Další den nás čekala vyšší hora Jahňačí štít, která je už ve Vysokých Tatrách. Ovšem tentokrát bylo počasí ještě nelítostnější a nedovolilo nám se ani podívat na vrchol hory, která měla přes 2 200 m n.m. Věděli jsme však, že největší výšlap nás teprve čeká. Ve čtvrtek jsme měli takzvaně relaxační den. Někteří se však zapotili více, jak při zdolávání nějakých hor.

Dopoledne nás totiž čekal přátelský fotbalový turnaj s ministranty z Bratislavy a s tamějšími ministranty z Popradu. Po přátelském turnaji, (při kterém jsme mimochodem neudělali ostudu) a po velké společné fotce všech zúčastněných, následoval oběd. Po něm jsme šli do popradského aqaparku. Po návratu jsme povečeřeli, měli mši svatou a po té jsme se snažili dostat co nejrychleji do postelí, protože jsme všichni věděli v kolik se ráno vstává – 5:05, což pro nás nebylo úplně příjemné, ale pro zdolávání hor nezbytné.

V pátek nás čekal největší výšlap na horu, jejíž jméno je Východná vysoká. Sice s bolavýma nohama, ale jinak bez komplikací, se nám podařilo dosáhnout vrcholu, který je ve výšce 2 438 m n.m., což byl pro pár lidí výškový rekord. Cestu dolů jsme taky zvládli a tak nás čekal už jen poslední večer v novinciátu v Popradu, který jsme prožili, jak už bylo naším zvykem, mší svatou a jídlem.

V sobotu jsme se vypravili už domů. Rozloučili jsme se s Kubou Hoňkem a jejich komunitou a po té už následovala cesta domů, zpět do Zlína.

Daniel Pospíšilík.

91 queries in 1,350 seconds. From 3.209.80.87